Od zoufalství až k Hand made luxus - První facka od života ještě daleko před zoufalstvím
Táta byl fajn a taky byl nemocný. Marodil 6 let, měl rakovinu. Na začátku to nebylo vidět, pak začal běhat po doktorech....
Chránil mě, hodně mě chránil.
Říkal, že je to v pohodě a že se do nemocnice chodí opalovat.
Jenom postupně mizel z mého života a trávil svůj čas čím dál více po nemocnicích. Máma mne za ním na návštěvu brala jen velice zřídka....
Na to, že jsem odpoledne doma sama, jsem byla zvyklá - žila jsem si svůj dětský život s kamarádkami venku, nebo doma zahrabaná v knížkách....
O vánocích v osmé třídě se vrátil z nemocnice domů.
Nebyla jsem milující holčička. Byla jsem odpojená.
Můj třináctiletý mozek jaksi nepobíral pohled na metr osmdesát vysokého muže, vážícího asi tak 40 - 50 kg, se šupinatou vyschlou kůží a na oválně skvrny na jeho krku postupně vystupující z povrchu těla jako černé stolové hory.
Vždyť to přece nic vážného není a do nemocnice se chodí opalovat...
Tak proč na mě mám řve, že jsem nezavřela dveře do koupelny?
O tři týdny později jsem si to přečetla na centimetr širokém papírku jménem telegram. Máma byla zrovna v práci....
