Střípky ze života našich adoptovaných zvířátek
Před 14 lety jsme začínali s 1 králičí holkou. Byla moc hodná a čistotná a taky nechala kabely a dráty na pokoji. Tak měla volný přístup do všech místností. Jmenovala se Ňufka a už ji nemáme.
Jenže jsme dostaly dalšího králíčka a pak se nám narodila nějaká mláďátka - jednou jich bylo dokonce 6 ( Murphyho zákon fungoval - stalo se to v naprosto nevhodnou, krizovou dobu, ale nějak jsme to zvládly).
Do nového bydlení se s námi přestěhovala jedna holka a aby jí nebylo smutno, pořídily jsme jí kamarádku.......Ta původní holka nás po krátké době také opustila.
Už jsme s králíky chtěli skončit. O novém jsme neuvažovali. jenže ten pohled, na smutnou králičí holku byl k nevydržení.
Jak se říká, vyměkly jsme. A jelikož jsme mezitím v útulku adoptovali kocourka, šly jsme pro králičí holku (to aby se nám nerozmnožily - toho bylo taky už moc) také do útulku.
Obě jsou moc fajn a kočky, kterých je také už více, je do jejich koutku chodí navštěvovat (protože tyhle holky králičí ty dráty, kabely, futra a další na pokoji nenechají - Ňufka byla vyjímka)
ANO kočky i králíci jsou u nás spolu v pohodě.
A ne, žádný útulek neprovozuji. Kočky ani králíky do adopce nenabízíme.
Jen jsme, místo šlechtěným mazlíčkům, daly přednost zvířatům, která se dostala do nesnází a snažíme se jim poskytnout hezký život až do jejich přirozeného odchodu, nebo dokud nás život nedonutí jinak.
Což bychom nerady, proto jsem ve chvíli, kdy se situace zkomplikovala, požádala veřejnost o podporu. To je vše.
Podporu můžete vyjádřit drobným příspěvkem do sklenice na spropitné (viz QR kód).
